2. den —Parkur

Mounthooly — Eildon Hills

30 km (celkem 57 km)

Ráno vstávám po půl sedmé, budí mne datel, který dost hlasitě klove do stromu někde nade mnou. V tarpu mám 7 stupňů. Když se balím, jde okolo pár se psi a úplně v pohodě přijdou skoro až ke mě a vyptávají se, odkud a kam jdu atd. Je hezké, jak tu ve Skotsku mají pozitivní vztah k chodcům nebo hikerům. Balení mi trvá dost dlouho, ještě to nemám naučené a mám také dost nového vybavení. Neprší, tak toho využívám a poprvé instaluju solární panel. Paráda, nabíjí, i když je zataženo. Podle toho jsem ho mmj. vybíral, aby zvládal skotské podnebí. Stejně jako včera se rozhodnu dát si snídani až se trochu rozehřeju, tak si jen rozbalím tyčku a jdu.

Vyrážím v 8:25, místy dokonce probleskne slunce. Cestou ještě upravuju panel, musím si vychytat nějaké ideální upevnění na batohu. Scházím z kopce dolů podél řepkových polí a míjím se s pánem, který se mne také vyptává. Dorazím až k řece River Teviot, jsou tu břízy a spousty medvědího česneku, velmi to tu voní. V 9:20, po třech kilometrech, přecházím visutý most a ocitám se na území zmiňovaného Lorda. Má tu sídlo Monteviot House a obrovský přilehlý lesopark, který obcházím po St Cuthbert’s Way. Míjím se se starším pánem, který je tu na procházce. Toho pána tu pak při obcházení parku a Harestanes potkám ještě 2x (že by ta security?). V 9:45 jsem přímo před Monteviot House, v 10:00 v Harestanes. Je tu hodně lidí, tak se co nejrychleji dekuju dál. Jdu lesem přes mostky a dřevěné chodníky, rozhodnu se dát si snídani opodál s výhledem na pole a louky. Je 10:30, mám ujito 7,6 km a je polojasno. K snídani zkouším tortilly se šunkou a česnekem a taky to není vůbec špatné (uvidíme, na jak dlouho).

Chvilku po jedenácté pokračuji dál, je 12 stupňů. Teď mne čeká úsek, který kopíruje starou římskou cestu Dere Street. Cesta je to velmi rovná a zajímavě vede zeleným pruhem, který obklopený polemi. Jdu po ní skoro 5 km, cestou si prohlížím památník Lillard’s Stone.

Poté jdu po silnici lemované obřími živými ploty až do vesničky Maxton, kde jsem ve 12:45. V nohách mám 14,5 km, je zataženo, ale docela teplo. Na kraji vesničky je krásný starý kostelík Maxton Kirk, tak se tu na chvíli zdržím. Poté pokračuji z kopce lesem, po dřevěných lávkách, až k řece Tweed.

Prohlížím si staré čerpadlo na zvířecí pohon a o kousek dále, na dnešním 16,6 km, si ve 13:30 dávám u řeky pauzu a dobírám vodu. Vypadá to na déšť, spadne i pár kapek. Po půl hodině jdu dál, teď se zase prodírá sluníčko, až je najednou úplně slunečno. Poprvé od mého příjezdu. Jdu podél řeky Tweed, je tu několik rybářů. Pak se od ní trochu oddálím a míjím golfové hřiště, kde se hraje o sto šest. Na konci golfového hřiště se z nenadání rychle zatáhne, začnou padat velké kapky, které se za chvilku mění v malé kroupy. Rychle balím solární panel a připravuju sebe i batoh na čerstvou sprchu. Déšť brzy končí, stejně náhle, jako začal.

V 15:00 jsem ve vesničce St Boswells, mám ujito 20 km. V místím smíšeném obchodě si kupuju Meal Deal k obědu a pokračuju dále. Opět scházím k řece Tweed, je to moc pěkná cesta s lávkami a opět tu voní medvědí česnek. V 15:40 si na lavičce s výhledem na řeku dávám oběd, je 7 stupňů. V 16:20 jdu dál, brzy se odkláním od Tweed a jdu krásným divokým údolím. Cestou vyplaším několik srnek. Procházím vesničkou až k farmě Whitelee, která vypadá starobyle, ale přitom je citlivě a moderně zrekonstruovaná. Opět svítí sluníčko. Poté jdu lesem a někde musím špatně odbočit, protože ztrácím cestu. Ztratit cestu ve Skotsku znamená dát si pak parkur přes všechny ty zídky a ploty (pokud se samozřejme nechcete vracet). A s batohem to je teda žůžo. Do toho se opět rychle zatáhne a už jsou tu zase kroupy. A pak zase slunce. Mezitím nacházím správnou cestu.

Dostávám se do vesničky Bowden, za ní se tyčí kopce Eildon Hills a za nimi je město Melrose, s údajně jedním z nejzachovalejších opatství v Evropě. Ale tam půjdu až zítra, dnes se chci dostat co nejblíže k němu. Mám vytipované místo na spaní kousek za Bowden, na úpatí kopců. Když tam dojdu, zjištuji ale, že je to ohrada pro ovce a s nimi se úplně o trávu dělit nechci. Takže jdu dál, mám záložní plán. Totiž najít si nějaké pěkné místo v sedle mezi kopci Eildon Mid Hill a Eildon Hill North. Takže šlapu vzhůru a otevírají se mi krásné výhledy. Jenže najít tu místo na spaní není taky jednoduché. Všude samý porost s trním nebo podmáčená tráva. Uchyluju se tedy k řešení postavit si tarp na některé ze spousty cest, co tu jsou. První pokus ale nevyjde, místo je moc větrné, tak sklízím tarp a jdu o kousek níž do závětří. Tady už je to v pohodě a je okolo půl osmé. Vařím večeři, opět instantní nudle. Ale super, že je to teplé jídlo. Je tu totiž docela zima, okolo jedenácté mám v tarpu 0 stupňů, tak raději dávám filtr do spacáku, aby se nepotrhal. Okolo půl dvanácté dopisuju blog a jdu spát.