8. den — Ranní mlha

Redondela — Barro

33 km (celkem 214 km)

Je znát, že se blížíme k Santiagu, tolik poutníků jako zde v alberge v Redondela jsme ještě nikde nezažili (cca 15). Ráno snídáme tentokrát ještě v alberge a v 9:10 se vydáváme na cestu.

Venku neprší, ale je mlha a 12 stupňů. Za chvíli jsme venku z Redondela, v mlze vypadá vše zase trochu jinak. Krajina se mění, míjíme vinice a vesničky. V 9:45 sundáváme bundy a mlha se pomalu začíná zvedat. Za ní vykukuje slunce, podle předpovědi bychom měli mít až do Santiaga krásně. Obecně máme na počasí ohromné štěstí.

Po včerejším odpočinkovém dnu máme dnes v plánu dát si zase větší porci kilometrů. Jednak abychom přeskočili alberge v Pontevedra, kde očekáváme hodně poutníků, jednak abychom pak měli zbylé tři dny Camina kratší etapy.

V 10:00 stoupáme na kopec nad jezero, slunce svítí stále více. Na jednom konci jezera je Redondela, na druhém Pontevedra, kterou budeme procházet. V 10:20, na dnešním 5,1 km, jsme nahoře a kocháme se výhledy na jezero. Zbytky mlhy jsou nad hladinou a vytváří nádherné scenérie.

Scházíme z kopce a čeká nás road walk až do městečka Arcade. Je již krásně slunečno, 13 stupňů. Procházíme centrem městečka a v 11:05, na dnešním 8,4 km, přecházíme krásný středověký most „Ponte Medieval de Pontesampaio“. V tuto chvíli si uvědomujeme, že voda v jezeře je slaná, což je nám nějaké podezřelé. Koukám do mapy a samozřejmě zjišťuji, že se jedná a hluboký záliv z oceánu, žádné jezero. Za mostem u kavárny zdravíme odpočívajícího Federica, který vyrazil ráno chvíli před námi.

Pokračujeme dále historickým centrem, které se rozkládá v ostrém kopci. Za ním si dáváme banán. Dochází nás Federico, tak jdeme chvíli společně a povídáme si. Cesta se vine krásnou přírodou, chvílemi se z cesty stává potok. Opět stoupáme do kopce. Později opět jdeme sami, ve 12:00 jsme na vrcholu kopce, v nohách máme skoro 12 km. Míjí nás pán v červené větrovce a informuje nás, že do Pontevedry to ještě asi 7 km a že už půjdeme jen z kopce. Ve 12:40 si v malém kostelíku dáváme razítko do credenciálu, venku je nádherně. Na dnešním 15,8 km se Camino rozdvojuje a nabízí nám alternativní cestu do Pontevedry — jít cestou kolem meandrujícího potoka místo cesty podél rušné silnice. Bereme alternativu, cesta je to samozřejmě delší, ale o to hezčí. Vždy bereme tu hezčí alternativu, když to jde. Jdeme tedy podél potoka, připomíná nám to trochu českou přírodu.

Již těsně před Pontevedra, ve 13:28 na dnešním 19. km, nás čeká další milník cesty, a to pokoření hranice 200 ujitých kilometrů od startu. Pak už se ale ocitáme opět v městském prostředí, hodně ruchu, aut a lidí. Začínáme mít dost hlad, takže hlavní zájem se teď upírá na nalezení nějakého Pelegrino menu. Ve 13:50, kousek od historického centra, nalézáme příhodný podnik, tak neváháme a jdeme si sednout. Jsme také dost uchození, ale zároveň spokojení, dosavadních 20,8 km jsme dali prakticky bez přestávky a v docela slušném tempu. Objednáváme si tedy naše menu a obsluhuje nás pán, který vypadá trochu jako Charlie Sheen. Jídlo dobré, pozorujeme při něm zajímavou, ale předpokládanou věc. Snědli jsme menu o třech chodech, ale nepřipadáme si přeplnění, dokonce koukáme i po dalším jídle, které číšník nosí. Každodenní velký výdej energie se pomalu začíná projevovat.

V 15:00 jdeme dále vstříc historickému centru, je skvělých 17 stupňů. Pontevedra je známá svými památkami, prohlížíme si poutnickou kapli, klášter, ale nejvíce nás zaujme torzo kostela San Domingo.

Pak už se vydáváme opět pomalu ven z města a cca v 15:45 jej opouštíme úplně. Jdeme venkovskou krajinou, vesničky, polní a lesní cesty. Dnešní alberge máme vytipované již od včera, od Pontevedra je vzdálené asi 10 km.

V 17:10 si dáváme krátkou pauzu a tyčku, zbylé 4 km pak už dojdeme jedním dechem. K alberge docházíme přesně v 18:00, v nohách máme dnes 33 km.

V alberge „Albergue de peregrinos de A Portela – Barro“ nás vítá správce Pedro a provází nás tu. V ložnici se zdravíme s Federicem, který je tu také s námi. Celkově je tu kupodivu dost plno, to jsme nečekali. Ale brzy začneme chápat proč. Jedná se sice o soukromé alberge, ale za prakticky stejné peníze, jako ta veřejné. Je tu ale velmi friendly přístup, Pedro nám mmj. říká o společné večeři, která se tu bude podávat, o tom, kde můžeme ovládat hudbu, nebo třeba kde můžeme na zdi zvěčnit náš vzkaz pro další poutníky. Trochu nám to tu připomíná portugalská alberge, jsme za tento přístup oproti klasickým státním alberge rádi.

Před sedmou hodinou se tedy podává hustá zeleninová polévka, pečivo a víno. Jsou tu Portugalci, Španělé, Italové a Němci. Pán z německého páru nám velmi připomíná Stanislava Bernarda. Po večeři si povídáme, je to tu moc fajn.