6. den — Káva mezi traktory

Fontoura — O Porriño

30 km (celkem 163,5 km)

V noci nás vzbudí plachty, které rosou a sraženou vlhkostí stěžknou, klesnou a přilepí se nám na spacáky. Rovnou je odepínáme a hazíme na stranu, pršet stejně nemá a teď už je jedno, jestli budeme mokří od rosy nebo od plachet. Alespoň spíme hezky pod širákem. Mě se zdá podivný sen o tom, že jsme došli do Santiaga a hned nám letělo přímé letadlo do Prahy. Po příletu jsme šli hned na jakousi svatbu a tam jsem zjistil, že jsme v Santiagu zapomněli dojít ke katedrále… Fakt podivné, rád jsem po probuzení zjistil, že to byl jen sen. Ještě jsem pak měl jeden sen, kde nás na cestě zase doprovázel ten Torga.

Ráno se probouzíme až v osm a je také svěžích osm stupňů. Vše máme dost vlhké od rosy, trvá nám než se pobalíme a vycházíme asi až v 9:15. Snídani dáme až někde cestou. Při balení jsme dost prokřehli, takže nasadíme docela tempo a jdeme dokonce i v péřovkách.

Celé Camino bych klidně přirovnal k nějaké velmi dlouhé vyhlídkové jízdě — člověk jen jde, kouká okolo sebe a nic víc nemusí. Nádhera. Tolik času na prohlédnutí si všeho, tolik věcí ke koukání, tolik času na přemýšlení o nich.

Asi po 5 km se krajina opět pomalu mění v městskou, čekají nás dnes dvě větší hraniční města. Jsme za tu změnu rádi — jednak protože to je změna, jednak proto, že budeme míjet obchody a restaurace. A také že ano — na dnešním 6,5 km v 10:45 míjíme otevřenou kavárnu (první asi po dvou dnech), tak neváháme a jdeme si dát kávu a něco k jídlu. Paní nám připraví obložené housky z čerstvého pečiva, výborné. V 11:10 jdeme dál, káva nám přišla po noci venku velmi vhod. Je 12 stupňů, sundáváme péřovky.

Civilizace houstne, postupně se dostáváme do portugalského pohraničního města Valença. Na okraji centra vidíme trhy, tak je letmo prolétneme. Ale bohužel to nejsou nějaké řemeslné nebo farmářské trhy, spíše něco na způsob Sapy, nebo lépe, polských trhů. A brzy nám to začíná zapadat, když vidíme spoustu aut se španělskou SPZ — opravdu se sem jezdí na zřejmě „levné“ nákupy. Trhy velmi rychle opouštíme a Camino nás vede skrze historické centrum Valençy. Moc pěkné, jsou to takové dvě bývalé bastionové pevnosti propojené mostem, na nich staré domy, úzké uličky a kostely. Celý dojem kazí jen samé poutače pro turisty, obchody s veteší apod. Nejdeme tedy hlavním koridorem, ale vybíráme si osamocené boční uličky. Navštěvujeme místní kostel — velmi pěkný.

Pak scházíme z opevnění dolů k řece Río Miño a vidíme další velký milník cesty — most „Ponte Vella Internacional Tui-Valença“, který spojuje Portugalsko se Španělskem, resp. Galicií. Loučíme se s Portugalskem, bylo nám tu moc fajn, pro nás oba první návštěva této země. Ve 12:57, 143,6 km od našeho startu, přecházíme most a těšíme se na Camino v podání Španělska.

Vcházíme rovnou do španělského pohraničního města Tui, je 14 stupňů a jdeme už opět jen v trikách. Procházíme historickým centrem, pro nás je mnohem hezčí než to ve Valença. Rozkládá se na celém kopci, na jehož vrcholu je monumentální katedrála. Ale hlavně tu zdaleka není tolik lidí a uličky jsou bez vizuálního smogu. Do katedrály se jdeme podívat a dostáváme razítko do credenciálu. Opouštíme historické centrum a míjíme další kostelík, krerý je jako z obrazu. Za ním je park s jezírky, z kterého je výhled na řeku a historické centrum. Je to tu oáza klidu.

Pomalu vycházíme z města a krajina se zase mění na venkovskou. Pak nás čeká „road walk“, pár kilometrů jen po silnici. U silnice mijíme mrtvého hada. Resp. nejdříve si myslíme, že je živý, tak se dost lekneme. Je totiž dost velký, vlastně jsem nikdy tak velkého hada ve volné přírodě neviděl. Tak nám to trochu dává brouka do hlavy, co všechno tu vlastně míjíme za zvířátka.

Ve 14:35, na dnešním 16,4 km, proti nám jede starší pán na vozítku. Volá na nás, tak jdeme k němu. Mluví jen španělsky, navíc trochu žvatlá, takže mu skoro nerozumíme. Ale pochopíme, že nám nejspíše říká, že jdeme po špatné straně silnice a pak něco o tom, jak cesta dál pokračuje. Ze silnice scházíme do údolí s potokem. Už začínáme mít hlad, tak si na 19. km, chvíli po třetí hodině, sedáme k obědu. Sedíme u potoka a krásně se do nás opírá slunce, je příjemných 17 stupňů. Od rána máme přibližně jasno v dnešním ubytování. Teď si to porovnáváme s mapou a zjišťujeme, že do O Porriño, kde je státní alberge, to máme ještě 11 km. No, pokud to chceme stihnout do západu slunce (cca 17:30), musíme trochu pohnout.

V 15:40 pokračujeme v cestě. Po chvíli míjíme příjemnou kavárnu a říkáme si, že se přeci nebudeme hnát, tak si ještě na 10 minut sedneme a dáme si kávu. Výborná.

Dál už jdeme prakticky bez zastavení, stezky mezi lesíky a podél potoků, často lemované kamennými zídkami. Trochu to připomíná nějaký anglický park.

Blížíme se k městu O Porriño a krajina se opět mění. V 17:30, asi 2,5 km před dnešním cílem si oblékáme mikiny a je nám trochu divné, že je stále dost světla. Asi bylo včera večer více mraků, říkáme si. Když už jsme téměř u alberge a je stále dost světla, najednou mi to docvakne — vždyť jsme přešli ten hraniční most a ve Španělsku je o hodinu více. Telefon zákeřně vůbec neoznámil, že změnil čas, a my celé odpoledne kalkulujeme s tím, že se stmívá v 17:30. A přitom zde je to až v 18:30. A mně bylo divné, že když jsme dorazili do Tui, bylo už tolik hodin.

Každopádně do alberge přicházíme chvilku po šesté, v nohách máme dnes 30 km. Klasická procedura, dáme ještě vysušit všechny věci, které nám přes noc zvlhly. A hned vyrážíme do města na konečně pořádné jídlo a nákup. A zrovna když vycházíme z alberge, otevírá dveře starý známý — Frederico. Nevěříme vlastním očím, spíše jsme čekali, že všichni známí budou dnes spát v Tui. Frederico vypadá dost zničeně, aby také ne, ušel dnes asi 40 km. Na večeři s námi se nepřidá, tak pokračujeme.

Konečně si dáváme Pelegrino menu, spoustu jídla za super peníze. Po těch sušenkách a chlebu s uzeninami a sýry jsme dost vyhládlí. Po večeři si jdeme ještě projít centrum městečka a pak na nákup.

Zatímco z postele píšu blog, periferně vidím pohyb na zemi. No jasně, že je to myš. Vesele nám očuchává věci. Zburcujeme tu ostatní, ať si všichni dají jídlo do lednice. Akorát že tu žádná není. Tak věšíme pytle s jídlem na věšák na stěnu a uvidíme zitra… Myši nám tu každopádně furt lezou po zemi a po věcech. Takže dobrou noc.