6. den — Pohoštění

Torres del Río — Logroño

22 km (celkem 173 km)

Barceloňan a Angličan byli už pryč, když jsme vstávali. Vlastně většina už byla pryč, když jsme v sedm vstávali.

V 8:08 vycházíme ven do Štědrého dne. Je velmi čerstvo, zelená tráva a pomalu vycházející sluníčko. Je šest stupňů. Snídaňovou tyčku jsme vyměnili za Oreo sušenky a je to dobrá změna.

Procházíme zvlněnou krajinou a přitom pozorujeme východ slunce. K tomu Deers pronáší svou oblíbenou hlášku již z Camino Portugués: „Co ty večery, ale ty rána!“

Když jdeme údolím, je skoro šedivák, tak hodně svižně upalujeme na sluníčko na kopec, kde zase zvolníme. Dnes jsme si dali takový odpočinkovější den a nemáme v plánu tolik kilometrů. S Korejci včera jsme se navíc domluvili, že si večer můžeme něco společně uvařit, tak ani nikam nespěcháme.

Bavíme se hlášky z filmů a pohádek a já zpívám známé písničky. Deer se přidá jen na duet z Krakonoš a lyžníci. Terén je velmi odpočinkový, tak můžeme takhle plýtvat dechem na zpěv. Deers pak praví tónem Haliny Pawlowské: „A teď rada na závěr: Ten, kdo ráno chodí, rychle kila schodí.“

V 11 hodin přicházíme do prvního města dnešního dne. Město Viana je plné vánoční atmosféry. Mezi domy visí městské ozdoby, do oken lidem lezou postavičky tří králů (minimálně tam je Santa Klaus) a na fasádách se suší sklizené červené papriky. Z pekáren to voní tak, že neodoláme a do jedné vklouzneme. Chvilku vybíráme a když se domluvíme, co koupíme, nahrne se dovnitř několik lidí a zdá se, že nás prachsprostě předběhli. Paní prodavačka má však cit pro fair play a tak jim všem španělsky vysvětluje, že my tu byli první a co chceme. Jen tak pro informaci, co říkala ta paní ve španělštině by logicky došlo každému i kdyby mluvila korejsky. Gestikulace byla zcela jasná. Bereme dva zabalené bonbony, co nevíme co je a chceme to vědět a dva listové zapletence polité čokoládou.

Vše to baštíme v rozvalinách kostela v centru města. Na kamenných lavicích se nahříváme na slunci jako kočky.

Cestou vidíme čím dál méně polí a čím dál více vinic. Lidé tu také mají hodně svých zahrádek s velkými zásobárnami na vodu. Krásné jsou ty červené velké papriky, které visí na uschlých pahýlech, které v létě byly rostlinou. Počasí je přesně jako u nás v dubnu. Teplo, ale na mikinu to ještě není.

Když procházíme borovicovým hájem, zavane k nám typická dovolenková vůně od moře. Asi ty borovice. Hmm, vyprávíme si různé zážitky od moře.

Pak předbíháme jednoho Korejce, říkáme mu Křivák, protože má chudák batoh úplně nakřivo a tak se všelijak šourá. Chvilku se s ním bavím, ale jeho angličtina není moc dobrá. Nakonec vypadá, že si píše s kamarádem po telefonu, tak se pomalu loučíme. V tom nám na telefonu ukáže, že psal následující vzkaz, aby nám to přeložil do češtiny: „Přeji vám krásné manželství. Mějte hezkou cestu. Já půjdu pomalu.“ To nás potěší a rozesměje zároveň. Moc děkujeme a štrádujeme dál.

Kolem druhé (je 16 stupňů Celsia) přicházíme do Logroña, kde dnes spíme. U fontány potkáváme Itala se synem a ti nás svou do jednoho albergue, kde budou společně s Barceloňanem vařit štědrovečerní večeři. Přidáváme se, že také něco uvaříme.

Ve městě to vypadá na jednu velkou vánoční party. Všichni jsou v ulicích v barech s vínem v ruce. Deers na to konto poznamená: „Tak takhle Španělé slaví Vánoce. Normálně jdou do hospody!“

Albergue otevírá v 15 hodin, takže s ostatními čekáme před dveřmi. To se nám nikdy nestalo! Odchytáváme cestou ještě naše známé Korejce a také je lákáme na multikulturní ochutnávání národních jídel. S radostí přijímají. Jsou pro každou srandu.

Nakonec se to zvrhlo v docela masovou akci. Národnosti se spojili a každá si nakoupila. Kluci italský dělali spagetti carbonara, Barceloňan španělskou česnekovku, Korejci něco jejich a my?! Přemýšleli jsme. Něco, co by bylo pro hodně lidí, ideálně rychle a s rozumným množstvím ingrediencí. Všichni něco vařili, tak jsme šli originální cestou a udělali klasické české chlebíčky. Musím říct, že vajíčková pomazánka na vece s kolečkem salámu do kornoutku sklidila ohromný úspěch. Myslím, že naši zemi jsem se ctí dobře reprezentovali.

Angličan sám uznal, že jejich kuchyně se nedá jíst, tak mu nezbylo, než koupit místní bonbony jako sladkou tečku.

Byl to velmi vydařený večer. Nikdo nic neorganizoval, všichni pomohli všem. Dali jsme čtyři velké stoly k sobě a utvořili jeden dlouhý pro všechny. Chlebíčky byli jako předkrm. Pak se podávala polévka. Poté Korejci dali na stůl rýži a maso se zeleninou (takhle to zní fádně, ale bylo to naprosto geniální!) a pak následovaly špagety. Jako sladká tečka byly různé koupené čokoládové dobroty. K tomu samozřejmě víno všech možných odrůd a Cider.

V průběhu večeře ještě dorazil pár starších Francouzů. Pan a paní. Může jim být kolem sedmdesáti. Hned jsem jim udělali místo a též je pohostili. Pak jsme si povídali, smáli se, dopíjeli víno a pomalu uklízeli nádobí.

Nastal čas to zase všechno uklidit. Všech 16 lidí se sami od sebe zvedli a jako se to připravilo, ještě rychleji se to uklidilo. Někdo umýval stoly, někdo zametal, někdo rovnal nádobí. Bylo krásné, jak to vše bylo spontánní.

Myslím, že dnes jsme zažili Štědrý den v pravém slova smyslu. Mějte krásné štědré Vánoce!