27. den – Ithaka

O Pedrouzo — Santiago de Compostela

20 km (celkem 812 km)

Konečně se nám to podařilo. Vyrážíme jako první z celého albergue!

Máme adrenalin v žilách, protože dnes je velký den. Chybí nám posledních 20 km do Santiaga.

Města velkého asi jako Pardubice nebo Hradec Králové (záleží z jakého jste kraje, že). Města, které bylo založeno na přelomu 4. a 5. století. Města, ve kterém údajně v 9. století objevili ostatky svatého Jakuba Staršího, jednoho z dvanácti apoštolů. Říká se, že název je z latinského Campus Stellae, nebo-li „hvězdné pole“ nebo lépe „Mléčná dráha“. Campus = lán, pole, rovina; stellae = hvězdy. Později se to ale zkomolilo (nebo zkrátilo) na Compostela.

A to, že vyrážíme po sedmé ještě za hluboké tmy, velkého vichru a svitu čelovek, nám adrenalin pumpuje ještě víc. Je to epické ráno, jakoby to příroda věděla a ještě nám to umocnila.

Normálně bychom tolik nespěchali, ale máme skvělou příležitost. Již od včera jsme s TK a Barceloňanem v kontaktu a domlouváme společný závěrečný poutnický oběd, který nelze zmeškat. Tak máme motivaci a v devíti stupních Celsia to pádíme bez přestávky přes pět kilometrů v hodině.

Cesta je hezky lesem, většinou tím svlékacím. Pak má Deers druhé Vánoce, protože jdeme kolem letiště. Zvláštní pocit, jít kolem místa, odkud za chvilku také poletíme. A představa, že teď v letadle sedí také lidé, co šli stejnou cestu, jen třeba o den dříve. Je to taková pomíjivost celého Camina. Vše je to jen jako dech na zrcadle, který se brzy rozpustí a je pryč. A přijde další, jiný.

Procházíme krásnými malými vesničkami. Je vidět, že bary ani ubytování tu nemají moc smysl. Všichni tudy proběhnou s jediným cílem — zastavit se až u Katedrály.

Už jsem to zmiňovala, že okraje měst nejsou nic extra. Santiago to jen potvrzuje. A přitom je to tak turistické místo … Vzpomeňte si na nás, až pojedete do nějakého většího města. V autě ten okraj přejedete během minuty či dvou, ale pěšky? To jdete třeba třičtvrtě hodiny a vidíte ty odpadky, škarpu, rozbité cesty, nekonečné sklady a auta to kolem vás metou šedesátkou.

Jak by řekl Barceloňan: „I toto je část Camina.“

Deers do poslední chvíle sbírá razítka do kredenciálu, tak zastavujeme ještě na kafe. Jako bonus dostaneme churros s cukrem. Mňam, to já ráda.

Chlápkovi se asi pěkně připálil olej, protože celá kavárna je plná kouře a dýmu, jako kdyby nás chtěl vykouřit. Nikdo z návštěvníků tomu ale nevěnuje sebemenší pozornost. Maňana!

Zbývá nám posledních pár metrů. Ke Katedrále přicházíme z jiného směru než minule, protože všechny Camina se spojují v jedno až na hlavním náměstí před Katedrálou. Je to, jako bychom tu byli teprve před týdnem a zároveň jako by to bylo deset let. Realita se živě prolíná se vzpomínkami před rokem.

Jak kráčíme přes velké náměstí, vidíme hlouček těch správných lidí. Všichni tu na nás čekají. Máváme si, jdeme vstříc, objímáme se, skáčeme, zdravíme se, hlučíme. Je to čirá radost. Už jsme totiž nečekali, že se s kýmkoli z nich ještě někdy uvidíme. A ono to dopadlo se všema!

Zleva je tu Barceloňan (Juan), TK (čti „týkej“, pravým jménem Jang Taekyu), Ivan (Alexander), Kim (Kim). Je to parta, která s námi šla skoro celou cestu. S TK jsme to prošli vlastně celé. Spali jsme společně už v prvním albergue v Roncesvalles.

Jdeme na oběd hodovat! Povídáme si historky, plány na další dny a tak různě. Užíváme si prostě, že sedíme na židli a jsme spolu. Cestou na oběd Kim ještě potká na ulici Briana, tak ho bereme s sebou. Haha.

Pak se pomalu přesuneme ven a loučíme. Je to moc milé. Přejeme si navzájem „buen camino“, protože tímhle cesta nekončí. Své Camino jde každý z nás celý Život.

Až vypluješ k Ithace,
přej si, aby tvá cesta byla dlouhá,
plná dobrodružství a poznání.
Neboj se Laistrygonů ani Kyklópů,
neboj se Poseidónova hněvu,
nikdy se s nimi cestou nesetkáš,
zachováš-li si čestnou mysl.
Nesetkáš se s Laistrygony ani s Kyklópy,
nesetkáš se s lítým Poseidónem,
když na ně nepomyslíš v skrytu duše,
nevystoupí-li z tvého nitra.

Přej si, aby tvá cesta byla dlouhá.
Kéž jsou hojná ta letní jitra,
kdy s požitkem a radostí
vpluješ do neznámých přístavů,
vstoupíš na fénická tržiště
a nakoupíš tam vzácné zboží,
perleť a korály, jantar i eben,
všemožné opojné tresti a masti,
co jich jen stačíš unést,
když navštívíš egyptská města
a poznáš v nich dávnou moudrost.

Stále však mysli na Ithaku.
Je tvůj souzený cíl.
A nespěchej,
nechť tvá cesta trvá mnoho let.
Ve stáří dorazíš k ostrovu
s bohatstvím nabytým cestou,
už lhostejný k pokladům Ithaky.

Tu krásnou cestu dlužíš Ithace.
Nebýt jí, nikdy bys nebyl vyplul,
víc ti už nemůže dát.

Shledáš-li Ithaku chudou, nebudeš přesto zklamán.
Jsi teď moudrý, získal jsi zkušenost
a víš, co je Ithaka.

Konstantinos Kavafis (1863-1933)

A nám tímto Camino také nekončí. Někteří to ví, jiní tuší.. Drazí a věrní čtenáři, nezoufejte, Váš večerníček a detektivka na pokračování v jednom dostává bonusové díly!

Jdeme až na Konec Světa do Finisterre. A nejdeme sami. S naší Camino Francés tlupou se tu sice loučíme, ale Brian, se kterým šel chvilku Kim, pokračuje dál s námi. Je kouzelné, jak se to hezky řetězí.

Když už jsme zase jen my dva, Deers si pak jde do Poutnické kanceláře vyřídit „papírovačku“ (Compostelanu — certifikát v tubusu s jeho latinským jménem).

Já si užívám svou revolucionářskou chvíli u batohů, že jim ničím turistickou statistiku. Haha. Miluji, když jsem mimo tabulky.

Batohy jsme pak nechali v albergue a ještě si šli projít centrum a Katedrálu. Minule jsme neviděli houpající se kadidelnici, protože se vybralo málo peněz. Teď jsme věděli od Jarina, že prý nefunguje, že máme zase smůlu. Říkala jsem si, jak nemůže kadidelnice fungovat, to je nějaká blbost. A ono fakt, nefunguje. Protože uvnitř celé katedrály je lešení a všude samý igelit. Celé se to kompletně rekonstruuje. No my máme ale štěstí. Haha.

Cestou zpět do albergue potkáváme ještě další dvě známe tváře z Rabanal del Camino. Portugalec a Korejka (mají přezdívku Multi-kulti pár). Jdou též jako my na konec Světa.

Pak už následovaly jen klasické nudné večerní činnosti – umýt, blog, sbalit na zítra a spát.

Tak zítra! Ještě nekončíme. Ještě přes 200 km.