2. den — Holanďani

Labruge — Rates

25 km (celkem 52 km)

V noci se vyspíme tak dobře, jako už dlouho ne. V 8:30 vyrazíme na cestu, venku je nádherně. Jako za odměnu za včerejší propršený den, svítí slunce a je asi 13 stupňů. Jdeme nejkratší cestou ke Caminu Central, cestou poprvé objevujeme ráz portugalského vnitrozemí. Je to zvláštní. Je prosinec, všude kvetou kytky, tráva je zelená, připomíná to český květen.

Okolo desáté se napojíme na Camino Central. Cestou jsme postupně sundali bundu, mikinu a jdeme jen v tričkách. Jdeme po malých silničkách, skrz vesničky a občas po nezpěvněných stezkách přes louky a sem tam malý lesík.

Před polednem v malé vesničce patřící pod Vila do Conde vybíráme z bankomatu eura. Dochází nám hotovost, v Portugalsku je totiž problém s placením jinými kartami, než jsou portugalské, a tak platíme vše hotově.

Cestou z vesničky jdeme z kopce a v dálce vidíme kouř jdoucí od nějakého domu. Asi něco pálí říkáme si. Když jdeme kolem, zjišťujeme, že se jedná o pořádný gril a hned vedle je restaurace „Adega Regional Faria“. Je poledne, 13 km v nohách, hlad pomalu přichází, tak na nic nečekáme a sedáme si. Menu žádné nemají, tak si doslova objednáme „polévku a něco z grilu“. Polévka je dobrá zeleninová, jako hlavní chod nám z grilu přinesou marinovaná žebra. Vše výborné, místní a za dobrou cenu.

V jednu hodinu pokračujeme dál, počasí je stále skvělé, teď už je dokonce 16 stupňů Celsia. Jdeme k řece Ave, kterou překračujeme přes krásný starý most, snad z 12. století. Pak se cesta klikatí úzkými uličkami mezi vysokými kamennými zdmi. Později dedukujeme, že to budou bývalé (?) výběhy pro nějaká hospodářská zvířata, nyní ale prázdné, jen s pěknou zelenou trávou.

Před třetí hodinou vidíme před městečkem Arcos první dnešní další poutníky. Pán s paní, z Holandska, ve středních letech. Dáváme se s nimi do řeči, chvíli jdeme pohromadě. Jdou také z Porta, stejně jako my šli nejdříve po pobřeží, ale na Central se napojili až zde před Arcos. My máme v plánu stavit se zde na kávu, tak se po chvíli rozdělujeme s tím, že se určitě ještě někde uvidíme.

V kavárně je moc milá servírka, evidentně je na poutníky zvyklá. Hned se ptá, odkud jsme a odkud jdeme. Plánujeme zde další cestu a hlavně dnešní alberge — v nohách máme už 21 km, takže je pomalu načase. Ideálně vypadá „Albergue de peregrinos de São Pedro de Rates“, vzdálené asi 4 km.

Ve čtyři hodiny vyrážíme na poslední etapu a brzy jsme v městečku Rates, kde se ještě stavíme nakoupit nějaké jídlo. Pak už hledáme ubytování a asi v 17:15 k němu dorazíme. Hned u vchodu nás vítá místní správkyně Christina a vysvětluje nám, co a jak zde chodí, kde co najdeme. S Christinou jsou tu další přátelé místní „Camino asociace“, mají dnes prý předvánoční večírek, na který jsme také zvaní. Zapisují nás do evidence a ode dveří nás zdraví pán z Holandska — opětovné setkání na sebe nenechalo dlouho čekat.

Po vybalení věcí jdeme tedy do „společenské kuchyně”. Stůl je plný jídla a vína, jsou tu velice pohostiní. A také je tu plno lidí. Z asociace je tu Christina, další pán s paní a pak postarší dáma z Argentiny, žijící již ale v Portugalsku (tato paní mmj. prý osobně zná papeže Františka). Z poutníků tu je kromě páru z Holandska také kluk z Německa. Povídáme, jíme, je to zajímavý střet tolika národností. Postupně se v kuchyni objeví ještě několik lidí, zřejmě přátel, např. pán, co vypadá jako Eddie Merckx, nebo starší pán z Německa, který prakticky celý život jen „chodí“. Má nachozeno prý 48 000 km, mmj. šel například 10x Camino Francés, ale také spoustu dalších evropských poutí a cest.

Christina nám pak ještě griluje portugalskou specialitu — chorizo na grapě, které ale spíš flambuje než griluje, na speciální keramické pánvi. Večer zakončujeme správně portským vínem, které ale prý není „portské“, protože nezrálo ve speciálních sklepích v Portu (samozřejmě tak ale chutná). V devět nás už ale vyhání do noclehárny, já ještě dopisuju blog.