23. den – Recepce

Samos — Sarria

13 km (celkem 693 km)

Měli jsme ideální podmínky ke spánku. Klášterní ticho, nikdo nechrápal, sucho a čerstvý devítistupňový vzduch. Ticho, no, každou čtvrthodinu jsme slyšeli kostelní zvony, ale spali jsme tak tvrdě, že jsme o nich ani nevěděli.

Cesta dnes byla dost jednotvárná podél silnice. Ani rušné, ani prázdné. Trochu mlha, takže jsme toho opravdu moc neviděli. Vzali jsme to jen jako nutný přechod k hezčím částem Camina.

Cestou jsme potkali TK. Vždy nás to potěší, protože má slušné tempo a nikdy nezastavuje (prý, že by se mu už nechtělo pak jít dál).

V kavárně v Sarria jsme učinili rozhodnutí. Dneska si uděláme nero-day. To je označení pro den, kdy něco ujdete, ale nic velkého to není (zero-day, den kdy neujdete nic, nero-day od spojení „nearly zero“). Spíš takový odpočinkový den. Tak jsme našli penzion s vlastní ložnicí a koupelnou. Když tedy odpočinek, tak v klidu. Už jsme také potřebovali vyprat, tak jsme to všechno spojili dohromady. Paráda.

Máme vtipnou historku s tímto penzionem. Je takový maličkatý. Z venku to vypadá jako vybydlená zavřená budova, ale zdání klame. Na to už jsme si zvykli, to je španělský styl. A když jsme vešli dovnitř, bylo tam jen schodiště, výtah a jedny dveře. Na zdi šipka s označením recepce. „Mám ťukat?“

„Jo.“

Byly to klasické vnitřní hotelové dřevěné hnědé dveře. Za nimi čekáme pultík, světýlko a slečnu s lámanou angličtinou. Když ale dveře otevřeme, koukáme přímo do hrubé stavby domu a hned za dveřmi nějaký dělník.

„Ehm, recepcion?“ ptáme se automaticky naprosto vykolejení.

„No,“ zní odpověď. Nečekaně.

Další možnost byl ten výtah, který už byl správná volba. Ale ještě dlouho potom jsme se smáli tomu úkazu tam v přízemí.

Deers skočil pro něco dobrého do blízkého obchodu. Byl tam velmi dlouho. Prošel všechny zajímavosti a kuriozity. Koukněte třeba na tuto sekci:

A už dvakrát jsme se napálili touto vodou. Koupili jsme džus a tuhle vodu, že si to naředíme a bude to fajn limonáda. A ona je to levná náhražka Sprite. Koupit tady čistou bublinkovou vodu? Nelze.

Dále, regály, kde jsou sušenky, müsli tyčky, čoko tyčky jsou velikosti regálku u pokladny. Za to všemožných chemických buchtiček jednotlivě zabalených v plastu je tu plno. A taky tuňáku a mušlí v konzervách. Od klasických malých velikostí až po kilové.

A Deerse nadchli minisušenky do mléka. Můžete je jíst jako sušenku, nebo si je přidáte do mléka. A když je tam necháte déle a zamícháte, máte kakao. To vše v krabici, jako je mléko. Takže to můžete jen přelít. Jak jednoduché.

Samostatnou kapitolou jsou všudypřítomně visící jamóny. Velké sušené šunky.

Dneska tedy nemáme moc příběhů z albergue ani z cesty, ale i tak to byl fajn den. Napsal nám Barceloňan, že je také v Sarria. Takže nás došel, to jsme rádi.

Zítra ještě nevíme, kde přesně budeme spát. Necháme to a přes den rozhodneme.